Projekt realizován na základě podpory Grantové agentury České republiky

pramen nápěvku

číslo pramene:

73

inv. č.:

MZM JA_555_Z52

popis:

vázaný zápisník s nápěvky mluvy, rok 1920, 78 stran, čtverečkovaný papír

datace:

12.4.1920 - 7.10.1920, datoval autor

zdroj:

zápisník

číslo:

Z1920_8_4133_1

uložení a inv. číslo:

MZM JA_555_Z52_8

formální popis:

autograf, psáno tužkou

datace:

18.4.1920 – 20.4.1920 datoval editor

jazyk nápěvku:

česky

text:

epička (slepička)

poznámka:

poznámka editora: místo zápisu a datace vyplývají z kontextu.

intervalově-rytmický derivát:



f1#   00-2
161616

místo zápisu:

[Česká Třebová]

mluvčí:

dítě

jméno:

Viktorek

označení:

Ololek

děj:

dětská mluva

poznámky:

Poznámka LJ: "Ololek" ho matka jmenovala (Viktorek); poznámka editora. Nápěvek zaznamenal LJ též do lístkové kartotéky - MZM JA, i.č. 1422/7 a je intervalově identický ze záznamem v zápisníku. Soubor nápěvků s "Ololkem" od č. 4132 - 4143.

nápěvek se objevuje v kontextu dalších nápěvků:


nápěvek Z1920_10_4134 > prohlédnout
nápěvek Z1920_11_4135 > prohlédnout
nápěvek Z1920_11_4136 > prohlédnout
nápěvek Z1920_12_4137 > prohlédnout
nápěvek Z1920_13_4138 > prohlédnout
nápěvek Z1920_14_4139_1 > prohlédnout
nápěvek Z1920_14_4139_2 > prohlédnout
nápěvek Z1920_15_4140_1 > prohlédnout
nápěvek Z1920_15_4140_2 > prohlédnout
nápěvek Z1920_16_4141_1 > prohlédnout
nápěvek Z1920_16_4141_2 > prohlédnout
nápěvek Z1920_17_4142 > prohlédnout
nápěvek Z1920_18_4143 > prohlédnout
nápěvek Z1920_8_4133_2 > prohlédnout

novodobý přepis

originální zápis

zvuková podoba


Nápěvek se objevuje také v jiných pramenech s těmito změnami:

pramen nápěvku

číslo pramene:

74

inv. č.:

MZM_JA_ 1422

popis:

autograf, psáno perem, bílý papír formátu A6

datace:

1897 - 1928, datoval editor

zdroj:

kartotéka

název:

Ololek

uložení a inv. číslo:

MZM JA, i.č. 1422/7

formální popis:

autograf, psáno perem

datace:

18.4.1920 datoval autor

poznámky:

LJ: Tentýž hošíček; sedí mi naproti na klíně matčině. Zachycuje vždy poslední slova vět z pohádky "O slepičce a kohoutkovi", jíž mu matka vypravuje.